V zajímavém článku o tom, co způsobila nedávná doba ledová v Evropě s tamější populací hraje hlavní roli haplotyp M. Stručně řečeno, než Evropa na dlouhou dobu zamrzla, velké část její populace měla alelu M, tedy pocházela ze stejné pramáti. Ale po návratu k teplotnímu normálu (pokud dnes víme, co je normál…) se alela M z populace vytratila.
„… alela M je tak vzácná, …. že našim potenciálním klientům testování původu ani nesdělujeme, že ji mohou mít…“
Co mráz zničil…
To svědčí o tom, že původní populace vymřela nebo odešla a byla nahrazena jinou – s jiným genetickým původem a tedy pocházející z jiných pramátí.
Nejčastější mateřské linie (haplotypy) v Česku. O tom, že je alela M velmi vzácná, svědčí i to, že v našich edukačních materiálech ji vůbec neuvádíme:
Výskyt jednotlivých materlinií v ČR (H – Helena, U – Uršula, T – Tara, J – Jasmína, K – Kateřina, V – Velda)
Výskyt jednotlivých paterlinií v ČR (E1b1b – Afričané, G2 – Kavkazané, I1 – Seveřané, I2 – Balkánci, J1 a J2 – Arabové, R1a – Slované, R1b – Keltové)
Mapa výskytu materlinií v Evropě (H – Helena, U – Uršula, T – Tara, J – Jasmína, K – Kateřina, V – Velda)
A tady je naše troška do genetického mlýna: testování původu poskytuje někdy zajímavé výsledy. A jedním takovým je zjištění, že v našem souboru testovaných je nositelů alely M sice jako šafránu, ale jsou!
… a co nezničil…
U osob, které si u nás nechaly testovat mateřský původ, je incidence této alely 0,7 %. Berme číslo jako orientační, pro dobrou statistiku bychom potřebovali testovat daleko více osob. Ale i tento výsledek nese toto poněkud patetické poselství: někteří prapředkové dobu ledovou přežili a ani neodešli! Jak to tak bývá, každý patos lze usměrnit nějakým dovětkem. Třeba tím, že doufáme, že testovaní nositelé alely M nepocházejí z Ameriky, Asie nebo Austrálie, kde je nositelů této alely naopak jako máku.