Na jaře 2011 jsem jako znalec dostal zajímavou nabídku – na české úřady se obrátil švýcarský občan, říkejme mu pan D. Potřeboval provést test otcovství a vypracovat znalecký posudek. Potud nic neobvyklého. To neobvyklé bylo to, že v tomto testu on vystupoval jako dítě a ostatky p. Oberfelda jako ostatky jeho domnělého otce. Vyjednal si s českými úřady povolení k exhumaci. Z archivu znal polohu hrobu p. Oberfelda, z muzea holocaustu znal údaje o transportu. Teď jen potřeboval znalce, který by provedl genetický test, ve kterém se zjistí dvě věci naráz.

„… neobvyklý příběh, kdy ve vás dotkne válka, kterou znáte jen z vyprávění. Dotkne se vás to, co v ní probíhalo, protože znáte osudy těch lidí a jejich ostatky máte v rukou, čímž se vaše osudy nějak nechtěně protnuly.“

Genetický test po letech

První věc: je v hrobě pohřben skutečně p. Oberfeld? I když byla známa čísla pohřbených vězňů, nebylo jisté, že mezi pohřbenými osobami je skutečně pan Oberfeld. U jiné osoby pohřbené v přeloučském hrobě bylo totiž zjištěno, že zcela jistě zahynula už v Osvětimi, takže ostatky v hrobě musely patřit někomu jinému.

Analogicky mohlo dojít k takové záměně i u p. Oberfelda.

V rodině se tom nemluví

Druhá věc: pan D. si byl téměř jist, že pan Oberfeld je jeho skutečný biologický otec, ale nevěděl to jistě. Jeho matka, tehdy již dlouho po smrti, s ním během života odmítala jakoukoliv diskuzi na to téma. Provdala se za jiného muže, kterého pan D. dlouho považoval za svého otce. Ale jak to tak bývá, v rodině narazil postupně na nějaké nesrovnalosti, které ho přivedly k přesvědčení, že jeho biologickým otcem není pan D. starší, ale p. Oberfeld.

Poloha hrobu na hřbitově

V testu se však musí ještě podařit další věc, která sice vypadá jen jako technický detail, ale detail je to podstatný: z ostatků se musí izolovat tolik DNA a v takové kvalitě, která umožní provedení testu tak, aby poskytl jasný výsledek. U kostí pohřbených více než 60 let to není předem nikdy zcela jisté.

Potvrdí DNA domněnky?

Platí, že jen tehdy, pokud se prokáže biologická shoda mezi vorkem DNA z kosti a DNA pana D, platí, že ostatky patří pan Oberfelda ten byl biologickým otcem pana D. Pokud se taková shoda neprokáže, nelze zjistit ani jestli jsme pracovali se správnými ostatky (tedy že v hrobě je skutečně pohřben p. Oberfelda), ani to, jestli je mezi oběma muži biologický vztah. Ta druhá možnost  by byla velkým zklamáním pro pana D. a neúspěšným koncem jeho dlouholetého úsilí.

Při odkrytí místa hrobu bylo zjištěno, že poloha ostatků skutečně odpovídá záznamu ve farní knize. Jako zdroj DNA jsme odebrali kost stehenní, ze které jsme v laboratoři po několika neúspěšných pokusech dokázali extrahovat DNA a po dalších několika pokusech provést vlastní test. Celá práce trvala skoro dva měsíce.

Výsledkem znaleckého zkoumání bylo, že biologický vztah byl potvrzen. Přiznám se, že jsme si oddechli. I ti, kteří byli zasvěceni, si oddechli, že takový výsledek ani nečekali – včetně pana D.

Pátrání se uzavřelo

Jen pro pořádek: zbytek kosti odebraný z hrobu byl po vyšetření vrácen správě hřbitova, která ji uložila zpět k ostatkům. Tím skončil jeden neobvyklý příběh, kdy ve vás dotkne válka, kterou znáte jen z vyprávění. Dotkne se vás to, co v ní probíhalo, protože znáte osudy těch lidí a jejich ostatky máte v rukou, čímž se vaše osudy nějak protnuly. Pan Oberfeld byl výjimečný svým životem a tím, že se o jeho osud ještě po smrti někdo zajímal. Těch zbývajících 8 mrtvých v hrobě zůstalo beze jména a bez zájmu. Jako těch několik milionů dalších.

Tyto údaje publikuji s laskavým svolení pana D., který má zájem na tom, aby příběh jeho otce, kterého vydaly na smrt úřady vichistické Francie, aniž musely, znali i ostatní.

Užitečné odkazy: 

1) Určení otcovství k zemřelému muži

2) Článek v časopise Respekt 06/2016