Matka jistá, otec nejistý. Platí ale dodnes? Nenechte se mýlit. I tato jistota padla. Mater semper certa est, pater semper incertus est. Toto latinské pravidlo bylo jednou ze zásad římského práva, které se stalo základem našeho právního systému. Jako aforismus koluje dodneška.

Starý dobrý Řím

Zeptejte se desíti náhodně oslovených. Všichni budou patrně souhlasit. Selským rozumem vzato se zdá, že na poučce se nemusí nic měnit. ale – chyba. Co platilo za starého Říma, dnes už tak být nemusí. A to byl starý Řím dosti dekadentní, alespoň v některých fázích své existence. Měřeno tímto kritériem, dnešní doba je dekadentnější.

Vše je zprostředkováno agenturami, které na Googlu nehledejte.

Náhradní mateřství – byznys bez hranic

Poučku můžeme zpochybnit: matka většinou jistá, otec nejistý. Čímž se z poučky stává poněkud vyprázdněné rčení. Co však znamená „většinou“? Znamená to, že žena může přijmout oplodněné vajíčko jiné ženy a donosit a porodit dítě, které je biologicky cizí. Pro všechny nezasvěcené, koneckonců i pro porodníka, je ale „jistá matka“. Protože náhradní mateřství není v ČR nijak upraveno, je nutno vždy počítat s tím, že v souladu s § 775 občanského zákoníku je matkou dítěte žena, která dítě porodila. S biologickým mateřstvím občanský zákoník vůbec nepočítá. Do rodného listu dítěte bude vždy zapsána náhradní matka.

Pokud se zeptáte – kolik takových „jistých matek“ u nás je, nutno odpovědět: nikdo neví. Ne snad, že by se nebylo možné spočítat, kolik náhradních matek u nás porodilo děti, ale významnou roli hraje tzv. šedá zóna. Pokud teď někoho napadlo, že proboha, snad se přenosy embryí nedělají někde pokoutně podomácku, tak mohu uklidnit, že patrně ne. Přece jen to není metoda jednoduchá a vyžaduje technologické zázemí a vyškolený personál.

Řešení v šedé zóně

Šedá zóna přenosu embryí zájemcům se odehrává mimo přísnou jurisdikci EU, tedy mimo ČR a státy nám podobné. V EU se tato činnost odehrává za přísných pravidel a za kontroly státu. Do těchto přísných pravidel se nevejde mnoho párů, které touží po biologickém potomkovi. Dokonce nejen párů (a mám na mysli i lesbické páry). I single žen bez partnera, které jsou v touze po potomkovi v bezvýchodné situaci. Z hlediska ochrany budoucího dítěte snad dobře. A z hlediska těchto žen? To je s velkým otazníkem.

Dárkyně vajíčka nechť si vyzvedne dítě v porodnici.

Jinými slovy, v Evropě jsou mimo EU státy, kde tato činnost kvete. Země, kam jezdí cizinci jen jako dárkyně vajíčka a spermatu, země, kde je možné zaplatit pronájem místní náhradní matky (hrozný termín, že) i v relacích českých příjmů. A to vše zprostředkováno agenturami, které většinou na internetu nenajdete, ale když hledáte, tak nakonec najdete. Nikdo neví, kolik takto počatých dětí je u nás. A pokud opět namítáte, že přece nejde jen tak mírnix týrnix si přivézt odněkud dítě jen tak, vězte, že agentury vám poradí, jak u nás dát papírově celou věc do legálního stavu.

Hlavolam pro genetika

Pokud jste genetik a máte co do činění s testováním otcovství, takový nález vás ohromí. Je výjimečný a vždycky znejistí, že jste někde udělali chybu. A proto dvě poznámky pro kolegy a ty, kteří se testováním biologických vztahů zabývají. Ta první: ani matka, která dítě určitě porodila, nemá mateřství jisté. Ta druhá, poněkud šalamounská: ani pokud víme, že dítě je osvojeno, není ještě jisté, že otcovství i mateřství musí být vyloučeno.
No řekněte – toto by se ve starém Římě stát nemohlo.

Dnes bychom mohli říci – matka většinou jistá, otec nejistý. A to už není pravidlo. To je bramboračka.