Jste nastávající maminka, sedíte u gynekologa a vám se v této chvíli hroutí svět. On vám právě sdělil, že riziko genetického poškození pro vaše dítě je 1:500, 1:1000 nebo nějaké podobné. To všechno na základě biochemických testů. Vy jste krajně vystresovaná, protože zdravé dítě chce každá máma a když to vypadá, že je to ohroženo, tak se vám rozpadne svět. To tak prostě je.
V tom návalu nervů nepřemýšlíte racionálně. Neuvědomujete si, že těch 1:500 nebo 1:1000 není tak velké riziko. Dala byste všecko za to, abyste měla zdravé dítě. Nebo aspoň aby se co nejdřív přišlo na to, že bude mít genetické poškození … abyste to všechno měla co nejdřív za sebou. Ale každopádně chcete mít jasno co nejdřív.
A v té chvíli vám váš lékař dá na výběr několik možností, jak dál pokračovat. Máte na výběr buď amniocentézu anebo se jí vyhnout. To ale bude něco stát. Jsou 3 základní možnosti, jak ve vyšetření pokračovat: označme si je jako karyotyp, FISH, Hongkong. Proč, to hned uvidíte.
První dvě možnosti – amniocentéza
Genetik u vás indikuje odběr plodové vody – to je amniocentéza. Nastávající maminky to znají jako píchnutí do břicha a odsátí několika mililitrů plodové vody. Pak následuje chromozomální analýza buněk plodu. Z ní se určí karyotyp (soubor chromozomů) dítěte a z něj genetik pod mikroskopem pozná, jestli je po chromozomální stránce vaše dítě v pořádku. Představa, že si necháte píchnout jehlou do břicha vám není příjemná, ale pro toho drobečka to přece postoupíte. Lékař vám řekne, že riziko výkonu není vysoké, jen kolem 0,5%, ale spíš míň.
1. možnost: karyotyp
Po amniocentéze je lékařům k dispozici plodová voda.
Tady se zastavme: s plodovou vodou můžeme provést to, co bylo popsáno shora. Karyotyp je na účet vaší pojišťovny, vy nic nebudete platit. V reálu pojišťovna zaplatí kolem 10.000 Kč. Cena je tak vysoká proto, že buňky plodové vody se musí pěstovat (správně říkáme kultivovat) ve sterilním prostředí, aby se jim dařilo dobře a chtěly se dělit. Jen tehdy lze zobrazit karyotyp, jak ho známe. A samozřejmě ho zkoumat. V mikroskopu vidíme všechny chromozomy naráz, můžeme je spočítat, porovnat a zkontrolovat i to, jestli je jejich struktura obvyklá.
2. možnost: FISH
Z buněk plodové vody ale můžeme také udělat rychlou diagnostiku aneuploidií. Co to je? Je to metoda, kdy není potřeba buňky plodové vody kultivovat. Může být provedena ihned po odběru. K jádrům buněk se přidají fluorescenčně značené sondy – můžete si je představit jako jakési svítící magnetky. Je jich 5 druhů – 5 magnetků, každý svítí jinou barvou. A proč magnetky? Protože magnet si taky přisedne na jiný magnet s opačným pólem. A tyto sondy si také přisednou – ale na specifický chromozom.
U miminka hrozí nejčastěji chromozomální vady, které se týkají 5 chromozomů: 13, 18, 21, X, Y. Z těch 5 uvedených je ten rizikový hlavně chromozom 21. Pokud je u plodu přítomen ve 3 kopiích (normálně je ve 2 kopiích), je zle – jedná se o známý Downův syndrom. O něm si můžete přečíst na různých webech. Sondy vám označí v jádrech buněk místa s chromozomy 13, 18, 21, X, Y. Vidíme-li 2 tečky stejné barvy, je všechno v pořádku. Jsou-li 3 tečky stejné barvy, výsledek je pozitivní – je to tedy špatné. Plod je nositelem chromozomální aberace – v tomto případě trizomie. U X a Y je to složitější, o tom jindy.
Této metodě se říká FISH – s rybami ale nemá nic do činění, jde o zkratku slov Fluorescent In-Situ Hybridization. Pojišťovna vám ji neproplatí, musíte si za ni zaplatit sami – od 2.500 Kč do cca 5.000 – podle laboratoře. Výsledek znáte zpravidla tentýž den, kdy vám byla odebraná plodová voda. Výsledek se týká jen 5 chromozomů – těch, kde jsou vady nejčastější. Strukturální vady neodhalí, stejně jako vady na jiných chromozomech – ty jsou ale dosti vzácné.
3.možnost: Hongkong
A pak je tu třetí možnost: nepodstupovat amniocentézu, ale provést vyšetření z krve matky. Prostě jí jen odebrat krev a počkat na výsledek. A mezitím zaplatit. Jedno vyšetření stojí od 14 do 16 tisíc Kč – podle pracoviště, které toto vyšetření prodá. V bohatším kraji je dráž a v chudším o něco levněji. Prostě nastaveno podle tržních podmínek. Na výsledek musíte čekat zhruba tak dlouho jako na výsledek karyotypu. V ČR existuje propracovaný provizní systém, který zajišťuje sběr vzorků krve těhotných žen a jejich odeslání ke genetickému vyšetření do Číny. Přesněji do Hongkongu – odtud pojmenování varianty.
Posílání takovýchto vzorků na druhou stranu zeměkoule nic nebrání, ale možná vás napadá otázka – proč se posílá tak daleko. Hledejte za tím kombinaci byznysu a složitosti metody. Vyšetření zatím závisí na schopnosti konkrétních pracovišť provést test a správně vyhodnotit výsledky. Představuje současnou technologickou špičku. To, že ho z Číny dokážou prodávat i u nás, svědčí o jejich obchodní zdatnosti.
Takže – jak se rozhodnout?
Pokud vám vyjde i malé riziko, amniocentézu neodmítejte. Down se občas narodí i mladé ženě, u které by to nikdo nečekal.
Po amniocentéze většině žen ujíždí nervy. Návštěva v poradně je tak vyděsila, že si přejí mít stůj co stůj svůj výsledek co nejdříve. Ale kostky jsou vrženy a urychlením už nic neovlivníte – ať máte výsledek tentýž den nebo za 14 dní. Kdo si počká 14 dní, ušetří až 5 tisíc. A za ty dva týdny dostane daleko přesnější výsledek.
Hongkong za 14 až 16 tisíc s klidem odmítněte. Kupte raději něco do výbavičky.
Je to jako když vám zubař nabízí za příplatek lepší umrtvení. Ze strachu z bolesti budete rádi souhlasit. Ale vězte, že lokální anestezie „na pojišťovnu“ funguje stejně dobře jako ta s příplatkem. Jen vaše peněženka neroztáčí kola byznysu s vaším strachem.
Odkazy – k technice neinvazívní prenatální diagnostiky (NIPD nebo NIPT)
Asociace českých genetických pracovišť, která sbírají vzorky pro testy v Hongkongu: http://www.aclg.cz
Praxe testů v Mayo Clinic: http://www.mayoclinic.org/tests-procedures/noninvasive-prenatal-testing/basics/definition/prc-20012964
3.11.2016 v 15:11
Musím říct, že zásadně nesouhlasím se závěrem článku, a tedy doporučením jít do amniocentézy, především u nízkých rizik v biochemickém screeningu, které jsou zmíněny na začátku. Riziko chromozomální vady 1:500 znamená riziko 0,2 %. Pokud je riziko amniocentézy 0,5 %, tak je víc než dvojnásobné. To znamená, že amniocentézou vystauji (s vysokou pravděpodobností naprosto zdravý) plod dvojnásobnému riziku, jen abych vyvrátil to riziko počáteční, které je významně menší. Pokud by se toto pravidlo aplikovalo plošně, tak kdyby 100.000 těhotenství s rizikem vady 1:500 podstoupilo amniocentézu, tak 200 z nich by vadu opravdu mělo, ale 500 by bylo poškozeno amniocentézou samotnou. Překryv těchto skupin vychází na jediný případ, takže abychom potvrdili 200 vad, tak bychom poškodili 499 zdravých plodů. U vysokých rizik ze screeningu toto samozřejmě neplatí.
Další, i když nepříjemná otázka, kterou je ale třeba si položit, je, co bych dělal v případě pozitivního nálezu amniocentézy. Pokud je přesvědčení rodičů takové, že by chtěli donosit i plod s vadou, pak postrádá smysl podstupovat jakékoli vyšetření.
S manželkou jsme v této situaci zvolili Prenascan (Hongkong) a peněz rozhodně nelituji. Už jen pro ten případ, že kdyby se při amniocentéze něco zvrtlo, musel bych se vyrovnat s tím, že jsem měl méně rizikovou alternativu, ale pro peníze jsem ji nezvolil.
21.12.2016 v 18:39
Důležitá je vaše spokojenost a pocit, že jste udělali maximum pro sebe a pro miminko. Co se týče pozitivního nálezu a odmítnutí interrupce, je pravda, že z čistě materialistického hlediska vyšetření nemá od samého začátku smysl. Rodiče plodu však mohou změnit názor po vyslechnutí pozitivního nálezu a nikdo jim to nebude v tak těžké životní situaci zazlívat (nebo by přinejmenším nikdo neměl). Je to výsledek jen jejich rozhodnutí nést odpovědnost za budoucí život, i když postiženého dítěte.
Co se týče vašich výpočtů, statisticky máte pravdu. Záleží však na tom, jak je nastavena hranice normálního a potenciálně patologického výsledku. Ta se za těch skoro 30 let, co se v ČR amniocentézy dělají, dosti měnila, a to směrem k větší záchytnosti. Tj. hraniční výsledek, který byl považován za normální před 10 lety, je dnes podezřelý a je doporučena amniocentéza. Stejně tak věk rodičky. Před 30 lety to bylo nad 40 let, dnes je to něco přes 30. Zlí jazykové říkají, že je to kvůli tomu, aby neklesal počet výkonů. Ale na druhou stranu se opravdu zvyšuje záchyt pozitivních případů.
Riziko amniocentézy se sice udává kolem půl procenta, ale to nijak nezohledňuje, ke kolika potratům by došlo ve stejné skupině samovolně i bez amniocentézy. Můžete argumentovat, že to můžeme porovnat s četností samovolných potratů v běžné populaci, ale to nelze, protože k amniocentéze nejde běžná populace těhotných, ale jen ty, které jsou indikovány ze skríningu nebo jinak (třeba geneticky). Amniocentéza nepoškodí zdravý plod (alespoň v ČR bývá v rukou erudovaných gynekologů), ale může být dalším faktorem u patologického těhotenství, který přispěje k potratu (a opět je na gynekologovi, aby zvážil její indikaci).
A na závěr: za pár let budou příspěvky jako tento zcela obsolentní, protože nějaké píchání těhotných žen do břicha bude považováno za čiré barbarství minulosti, protože diagnóza u plodu se bude dělat výhradně a běžně (a „na pojišťovnu“) z krve matky.