Dva příběhy o bohulibých záměrech zabránit incestu: příběh 2
Máte dotaz? Zavolejte nám
491 619 562 (Po-Pá 7:00 - 15:30) kontakt@p-test.cz
Domů » Dva příběhy o bohulibých záměrech zabránit incestu: příběh druhý – zjišťovací

(Chcete si nejdříve přečíst příběh první?

2040: Pozemská odysea

Jsme kolem roku 2040. Dnes si řeknete – vzdálená budoucnost, ale ono to přijde natotata. Před 20 lety vám bylo okolo dvacítky, byl jste student a potřeboval jste si přivydělat. Kdosi vám tehdy řekl o možnosti darovat sperma. Že to není úplně darování, ale solidně se za to platí, což vy jste právě potřeboval. Pamatujete si, že to tehdy mělo háček. Musel jste souhlasit s tím, že pokud vaše sperma bude úspěšně použito a dojde k úspěšnému oplodnění, tak dítě může jednou požádat o sdělení vaší totožnosti. Podle tehdy nedávno přijatého zákona to jednou může nastat až po dovršení jeho plnoletosti. Moc se vám to tehdy nezdálo, vždycky se přeci darovalo anonymně, ale nakonec vás přesvědčila ta finanční protihodnota. A navíc – osmnáct let do plnoletosti je přece tak daleko!

Opět jste kolem roku 2040. Na tehdejší příhodu jste skoro zapomněl. A za co jste tehdy utratil tak snadno nabyté peníze, na to si už nevzpomenete vůbec.

„Brýden, pan Vytlačil? Já sem Sandy Andreas Kiwi Novák….“

A najednou to přišlo – šok. Vyhledal vás mladý muž, že si v Registru dárců spermatu (tak nějak se to může jmenovat…) u svého jména našel vaše jméno a adresu a že tedy musíte být jeho táta (taky může říct otec nebo fotr – to podle letory onoho mladého muže). Bude vám při tom prvním setkání tykat nebo vykat? Čert ví. Každopádně ho máte u svých dveří (nebo v telefonu?) a co dál? Horečně vzpomínáte, co bylo v tom zákoně. Že darováním spermatu a jeho úspěšným použitím při oplodnění cizího páru nevznikají žádné právní vazby mezi vámi a dítětem. Ale když on vám říká tati (otče nebo fotře…)!

„Zdar tatíku, jsem švorc!“

Pak se vám uleví, nic po vás nechce. Chtěl vás jenom poznat. Vyměníte si na sebe kontakty (on ten na vás má, tak ten váš je jen formalita). Uběhne nějaká doba. Při příští návštěvě vám ovšem sdělí, že nemá kde bydlet (má dluhy, potřebuje malou půjčku, má onemocnění ledvin a potřeboval by vaši ledvinu, a podobně). A že jste jeho pravý – biologický – otec. A že tu povahu, pro kterou ho vyhodili z bytu, dělá dluhy apod., má stejně po vás. A tu chorobu taky. A jste v tom. Po dvaceti letech.

„Zdravíčko, šéfe, jmenujete se Jan Vytlačil?“

Pak zjistíte, že to byl jenom začátek. Totéž v bleděmodrém se bude ještě několikrát opakovat. Těch úspěšných oplodnění vaším spermatem bylo tenkrát daleko víc. A co čert nechtěl, stalo se v těch 40. letech 21. století jakousi společenskou módou kontrolovat v Registru, kdo se tam najde, že byl počat neanonymním dárcem. A najít si zrovna údaje o svém biologickém otci. Jen málokdo se spokojí se jménem a adresou. Od toho je jen krůček k tomu, aby svého biologického otce kontaktoval.

Že je to fikce a zlý sen? Dnes zatím je. Ale takto by skutečně mohla vypadat budoucnost, pokud odkryjeme údaje, které mají podle selského rozumu zůstat komukoliv zcela nedostupné. Včetně faktu, že umělé oplodnění cizím dárcem vůbec bylo provedeno. Představte si sebe na místě dospělého dítěte, kterému někdo řekne „tvůj táta není tvůj táta“. Je to oblíbené téma beletrie, na to téma existuje spousta filmů a knih. Pokud se to ale má týkat vás, ať v roli dítěte nebo jeho nebiologického otce, pak je to opět realita a zlý sen.

Pak může ještě nastat příběh třetí o neanonymním darování spermatu. Ten až jindy.