Už vás napadlo, co bude s nenarozeným dítětem, u kterého se testem zjistí, že má nechtěného otce? Může ten drobek v děloze za to, kdo ho zplodil? Samozřejmě že ne. Je zcela na místě se domnívat, že pokud bychom takové testy prováděli i v těhotenství, část dosud nenarozených dětí by se stala i nechtěnými. „Nesprávné“ otcovství by bylo pravděpodobně důvodem k interrupci. Tady vidíme etickou hranici, která by neměla být nikdy překračována.

„Realita je někdy složitější a ve všech případech matka nenarozeného dítěte i domnělý otec získali čas, aby na základě znalosti otcovství provedli důležité věci, než se dítě narodí.“

Poptávka po testu otcovství v těhotenství není mezi genetickými testy takovou popelkou, jak by se zdálo. Vždyť genetické testy v těhotenství jsou celkem běžná věc. Spíš je problém najít ženu, která rodila po dosažení určité věkové hranice a neprošla nějakými genetickými testy. A testy otcovství jsou dnes taky úplně normální. Testy otcovství v těhotenství vypadají jen jako propojení obou.

Trocha odborných pojmů

Čistě technicky vzato je možné test otcovství u nenarozeného dítěte provést kdykoli, odkdy je možné odebrat od dítěte biologický materiál. Tomu výkonu se říká choriová biopsie, pokud se odbírá vzorek z choriových klků. Pokud se odebere plodová voda, jedná se o amniocentézu. To je ono „píchnutí do břicha“, které mnoho budoucích maminek absolvovalo kvůli provedení genetických testů. Ale pohříchu jiných než je test otcovství – většinou proto, aby se zjistilo, jestli se dítě narodí bez chromozomální vady.

Genetik indikuje, gynekolog provádí

K provedení obou výkonů a následného genetického vyšetření je zapotřebí genetická indikace. V laické řeči je to jakési dobrozdání lékaře se specializací genetika, že je zapotřebí provést genetické vyšetření budoucího miminka. A právě jen s takovou indikací je možné, aby vám gynekolog provedl amiocentézu. Výsledkem amniocentézy je 10 až 20 ml amniové tekutiny, která obsahuje značné množství buněk plodu, které se přirozeným způsobem odlupují do tekutiny. Z těchto buněk se pak v laboratoři izoluje DNA a pak už je to rutinní vyšetření – podle toho, co se vyšetřuje.

A právě v tomto bodu, pokud se část vzorku oddělí pro test otcovství, je technicky možné test otcovství v těhotenství provést. Test otcovství není pro lékaře indikace k provedení amniocentézy. Bez závažných medicínských důvodů není možné získat vzorek plodu. Pochybnosti o otcovství samozřejmě nejsou medicínskými důvody.

Výjimka potvrzuje pravidlo

Nicméně okolnosti bývají složitější a v minulosti jsme na našem pracovišti několikrát testovali buňky plodu, pokud byla provedena amniocentéza z genetických důvodů. Ale jen tehdy, pokud jsme byli ujištěni, že těhotenství je žádoucí, ať test dopadne jakkoliv. Hlavní ujištění ale plynulo z pokročilosti gravidity, kdy se provádí amniocentéza. Ta se provádí mezi 16-20 týdnem těhotenství, kdy už není možné provést interrupci jen na přání matky. Pro úplnost je nutno uvést, že testování otcovství během gravidity má své příznivce i mezi lékaři, kteří naopak spatřují jako neetické tento test neposkytnout. Prostě každá mince má dvě strany. Své o tom ví i muž, který anonymně svěřil svůj příběh P-testu: Testy otcovství v těhotenství.

Čí to je, za toho se provdám

Možná si právě říkáte, proč jsme test provedli, když jej odmítáme jako neetický. Jak už bylo řečeno, realita je někdy složitější a ve všech případech měli matka nenarozeného dítěte i domnělý otec dobré důvody, proč chtěli výsledek znát co nejdříve. Získali tím čas, aby na základě znalosti otcovství provedli důležité věci, než se dítě narodí. Život dítěte tím ale v žádném z testovaných případů nebyl ohrožen.

Další informace o tématu zde.